Prodali jsme veterána, aby bylo na chleba

Příběh Křepenické pekárny se začal psát před více než deseti lety a stále se točí kolem zdraví, přírodních potravin a staletími prověřených receptů. Alena Kramešová, dnes majitelka Křepenické pekárny, je svým založením doslova předurčena k tomu, aby vytvářela něco zdravého a „gruntovního“. Vždyť je z Valašska. Ale začněme pěkně od začátku.

u-pecePřestože vystudovaná ekonomka, vždy byl Aleně bližší vesnický život. Postupně to tedy vzala z rodného Vsetína přes Londýn a Prahu až do Křepenic u Sedlčan. A zatímco někdo o návratu k přírodě pouze mluví a sní, Alena takový život se svou rodinou žije. Pořídila si kozy, dělá domácí sýry, pěstuje zeleninu a živí se, jak jinak, než internetových obchodem se zdravou výživou Naturlife.

A protože nic v životě není náhoda, seběhly se všechny nitky ke kváskovému chlebu právě v Křepenicích. Tady Alena ladila své recepty na chleba pro domácí pekárnu, v křepenické středověké tvrzi si naživo vyzkoušela ošatkové pečení chleba v peci, vedla kurzy pečení a tady poznala lidi, jako například Hanku Zemanovou, kteří podpořili její úmysl nabídnout tradiční kváskový chléb i ostatním. „Asi poslední kapkou k tomuto rozhodnutí bylo pozvání do České televize, kde jsem vyprávěla o tom, jak i v domácí pekárně lze upéct dobrý kváskový chleba. Pak jsem si řekla, a proč bych se svým koníčkem nezkusila třeba živit?“ říká Alena Kramešová.

Chleba pro všechny

Po chlebu pečeném v kovové formě v běžné troubě a domácí pekárně přišla tedy na řadu pekárna skutečná. A ta něco stojí.pec-s-ohnem Rozhodnutí Aleny podpořil i její manžel a ukázalo se, že také on je mužem činu. Prodal veterána tatrovku, která sice léta stála v garáži, teď však dopomohla alespoň zčásti na pekárnu a zařízení.

A spustil se kolotoč starostí s prostory a schvalováním. Místo přístavby pro návštěvy vznikla výrobní místnost prověřená hygienou, zkoušely se receptury a technologické možnosti pekárny. Alena se snažila naladit se na stejnou vlnu s novou pekárnou. A vzorky testovala na ochotných sousedech a kamarádech.

Proč kváskový?

Už jako malá asistovala Alena své babičce na Moravě při pečení tradičního kváskového chleba. Později si pro pravý domácí kvásek jezdila do Krkonoš a používala ho třeba i na polívku z kvásku – klasické Krkonošské kyselo. Kvásek byla vzácnost! A pak to jednou zkusila a zjistila, že ten zázrak je naprosto jednoduchý na přípravu i uchování.

A to už bylo, jen co by kamenem dohodil ke kváskovému chlebu. „Vždy mi vadilo nejen rozmrazované pečivo, ale i to továrně vyráběné, do kterého se běžně přidává 6 až 30 nejrůznějších aditiv. Přitom dobrý chleba je možné vyrobit pouze z mouky, vody a kvásku. Nic víc není potřeba,“ vysvětluje Alena Kramešová.

Splněný sen

chlebyDnes Křepenická pekárna s kapacitou 100 chlebů denně peče vskutku domácí a poctivý kváskový chléb, vždyť každý bochník projde zatím rukama majitelky. Chleby se pečou na kameni, aby získal tu pravou strukturu a kůrku, a sypané jsou podle požadavků dýňovými nebo jinými semínky. K dostání je chléb žitno-pšeničný kilový nebo půlkilový.

V Sedlčanech ho objevíte v řeznictví Dvořák a  nově i v Neveklově v Rozmarýnce.Kdo má cestu do Křepenic, může si odnést ještě teplý bochník přímo z pekárny. Chleba z Křepenické pekárny postupně dobývá kromě Sedlčan a blízkého okolí také vzdálenější končiny. V brzké době se bude dát koupit snad i v Praze.